RAČICE U HROTOVIC, FARNOST KRHOV

…co bylo dřív: ve Zbraslavi u Brna, případně i v Obřanech a v každém případě v Račicích a Drnovicích u Vyškova

„Račice skrovná vesnička ležící 3 km západně od Hrotovic na pravé straně silnice, která vede do Myslibořic ve výši 435 m. Ves pozůstává hlavně ze 4 uliček, kde se sbíhají, tam stojí starobylý, kdysi farní kostel. Náves není žádná. Domy jen některé stojí těsně u sebe, obráceny jsou do vsi nejvíce průčelím a stavěny z tvrdého materiálu. Grunty jsou uvnitř, po krajích stojí chalupy. Gruntů (lánů) jest jen 8, a to 3 z nich jsou rozděleny na dvé, ostatek jsou chalupníci s několika měřicemi pole. I starý kroj i svérázný nábytek vyhynul. Uprostřed vesnice na starém hřbitově stojí starožitný kostel sv. Václava, jehožto základ sahá do konce XIII. století. Artleb z Myslibořic, chystaje se r. 1271 na výpravu do Uher, poručil ve své závěti na stavbu (opus) kostela v Račicích 2 kopy gr. Kostel zachoval v presbytáři čistě gotický sloh, v kostele jsou 2 oltáře a náleží mu starý gotický kalich. Na věži visí 2 staré zvony, větší 6 centů těžký z r. 1491 s nápisem: Tento zvon jest ulitý ke cti a chvále Pánu Bohu a svatému Václavovi Léta Božího MCCCCLXXXXI, menší jest bez nápisu. Stará pečeť měla ve znaku špičatou dřevěnou kapličku, nad ní nápis: RAZIZ, dole otevřený věnec.“ (Zdroj: hrotovicko.cz/racice)

Z roku 1252 pochází jedna z prvních zmínek o Račicích, kdy na základní listině kláštera Hradišťského u Znojma jsou mezi základním majetkem uvedeny také 2 louky (duo prata) u Račic. Krátce nato, 16. ledna roku 1255 svědčí na závěti Bočka ze Zbraslavi a Jaroslavic, purkrabího znojemského a hraběte z Perneggu, kterou pořídil pro klášter Žďárský, mimo jiné Oztoi de Raschiz (Codex diplomatic Moraviae, III, s. 200-201). Je uveden v půlce řady svědků. Na listině z roku 1279, kterou se urovnal spor mezi kněžickým farářem Vojslavem a Zdislavou, dcerou Hartliba z Dubu, čteme svědka Kunu z Račic. Tak zní zatím oficiální verze, ovšem naší hypotézou je, že se minimálně v padesátých letech stále ještě jednalo o Račice u Vyškova. Klíčem k pochopení pohybu Račické linie Zbraslavského rodu je listina zakládající Žďárský klášter, kde se Mikul ze Zbraslavi a Račic psal po Drnovicích.

RÁČCI V RAČICÍCH U HROTOVIC

Vlastivěda moravská: „Z vladyckého rodu Račického narodili se: kněz Petr z Račic, o němž píše Paprocký: 'Léta 1430 zvolen jest na děkanství (kapituly olomoucké) Petr z Račic, muž bohabojný, kteréhož Jan, kardinál a arcibiskup pražský potvrdil. Za jeho úřadu r. 1434 v sobotu ve vigilii na Nebevzetí Panny Marie veliké povětří se strhlo a střechu kostelní i s věží pokazilo. On korunoval po smrti Kunráta ze Zvole za biskupa Pavla z Miličina. Zemřel r. 1451 21. Martii.' Dále z se tohoto rodu narodila Dorota z Račic, abatyše kláštera Pustiměřského a Kateřina, převora kláštera Dalešického.“

Na základě Vlastivědy moravské, moravského diplomatáře a knihy půhonů máme povědomí o těchto příslušnících rodu Račických (roky uvádějí listinné doklady, v nichž jsou dotyční účastni a pravděpodobně v dospělém věku):

Máme tu jeden zápis z kartotéky Augusta Sedláčka vztahující se ke konci 15. století:

Mikuláš_1497

Katalogizovány v kartotéce Augusta Sedláčka jsou Jan Boček z Kunštátu s predikátem z Valče a Mikuláš z Kunštátu (můžeme nahradit predikátem ze Zbraslavi). Jako zdroj je uvedena zkratka „LCB VII 139“. Libri citationum et sententiarum (knihy půhonné a nálezové), svazek VII., strana 139:

LVB_VII_139_náhled

Mikuláš z rodu Zbraslavských byl tedy opatem Vilémovským (koncem 15. století se jednalo o formální titul, protože vilémovský klášter jako instituce ve skutečnosti existovala v Rajhradu).

Z následujících slovních obratů: „k kterémuž já lepší právo mám než on“ a „jsa svědom, že jsú předkové moji za jeho držení Valcze tej fary v Valczi podávali…“ je zřejmé, že pokud by Mikulášovi předci faru ve Valči buď jemu, Mikuláši, či jeho klášteru nepředali, měl by na ni nárok Kunštát jakožto na dědictví. Mikuláš ze Zbraslavi a Račic, opat Vilémovský tedy neměl sourozence a nejbližší známý příbuzný v roce 1497 byl Jan Boček z Kunštátu.

V půhonu se jedná o Valeč (Valč) v třebíčském okrese, ležící na trase z Račic do Zbraslavi, vzdálenou od Račic 14 km severo-severovýchodním směrem a zmíněnou listinně poprvé v devadesátých letech 13. století (v době, kdy užíval Mikulášův rod predikát po obou místech).

Pro nás je tato zpráva velmi významná, protože stvrzuje, že ještě na konci 15. století, řadu let po smrti Jiřího z Poděbrad a několik desetiletí po založení Račic u Žďáru a poté, co se v nich Mikuláš s Barborou usadili, věděli členové Mikulova i Kunova rozrodu o svém příbuzenském vztahu a společném původu a bylo to známo také veřejně.

O blízkosti vztahů mezi potomky Mikula a Kuny, synů zakladatele rodu Gerharda ze Zbraslavi, na přelomu 14. a 15. století svědčí další dvě skutečnosti. Jednak tu máme lístek z pozůstalosti Augusta Sedláčka datovaný 29. ledna 1419:

Beneš Lupa z račic

„Viktoryn z Kunštáta pohoní Beneše S?Lupa purkrabě z Račic z 500 hř. (hřiven) že byv úředníkem na Podivíně od n. (našeho?) Herarta strýce a otce našeho bera činže nic nevydával aniž počtův učinil.“

Kdo byl Viktorín, víme - otec Jiřího z Poděbrad, významný velitel kališnických vojsk. Královské město, „burg“ Podivín na soutoku Dyje a Svratky bylo od počátku 15. století v zástavě pánů z Kunštátu, od roku 1422 patřilo pánům z Lichtenštejna. Otázkou zůstává, kdo byl Beneš Sup?Lupa, a ze kterých Račic pocházel :?: Račice u Žďáru jsou listinně zmíněny až o půl století později, Račice u Vyškova drží po roce 1312 postupně rody panů z Lipé, po nich Šternberkové a od r. 1399 páni z Kravař, přičemž v rozhodném roce 1418 patřily Jindřichu Plumlovskému z Kravař. Nikdo z nich se po Račicích nepsal.

Nicméně jedno nám tento lístek dokládá, že ještě krátce před rokem 1419 měla kunštátská větev k Račicím dostatečně úzké vztahy, aby si Viktorín z Kunštátu posadil Beneše mj. z Račic za purkrabího do ne zcela bezvýznamného majetku, který držel zástavou :-)

A pak je tu ještě v druhé polovině 14. století sňatek Anny z Kunštátu (prapravnučky Gerharda ze Zbraslavi a prapratety Jiřího z Poděbrad) s Jindřichem Drnovským z Drnovic (zmiňovaném mezi lety 1353-1368) a jejich 6 potomků.

a jak to bylo dál

zbraslavští