Toto je starší verze dokumentu!
RÁČCI V RAČICÍCH, FARNOST KRHOV
Račice skrovná vesnička ležící 3 km západně od Hrotovic na pravé straně silnice, která vede do Myslibořic ve výši 435 m. Ves pozůstává hlavně ze 4 uliček, kde se sbíhají, tam stojí starobylý, kdysi farní kostel. Náves není žádná. Domy jen některé stojí těsně u sebe, obráceny jsou do vsi nejvíce průčelím a stavěny z tvrdého materiálu. Grunty jsou uvnitř, po krajích stojí chalupy. Gruntů (lánů) jest jen 8, a to 3 z nich jsou rozděleny na dvé, ostatek jsou chalupníci s několika měřicemi pole. I starý kroj i svérázný nábytek vyhynul. Uprostřed vesnice na starém hřbitově stojí starožitný kostel sv. Václava, jehožto základ sahá do konce XIII. Století. Artleb z Myslibořic, chystaje se r. 1271 na výpravu do Uher, poručil ve své závěti na stavbu (opus) kostela v Račicích 2 kopy gr. Kostel zachoval v presbytáři čistě gotický sloh, v kostele jsou 2 oltáře a náleží mu starý gotický kalich. Na věži visí 2 staré zvony, větší 6 centů těžký z r. 1491 s nápisem: Tento zvon jest ulitý ke cti a chvále Pánu Bohu a svatému Václavovi Léta Božího MCCCCLXXXXI, menší jest bez nápisu. Stará pečeť měla ve znaku špičatou dřevěnou kapličku, nad ní nápis: RAZIZ, dole otevřený věnec. (Zdroj: hrotovicko.cz/racice)
Z roku 1252 pochází jedna z prvních zmínek o Račicích, kdy na základní listině kláštera Hradišťského u Znojma jsou mezi základním majetkem uvedeny také 2 louky (duo prata) u Račic. Krátce nato, 16. ledna roku 1255 svědčí na závěti Bočka ze Zbraslavi a Jaroslavic, purkrabího znojemského a hraběte z Perneggu, kterou pořídil pro klášter Žďárský, mimo jiné Oztoi de Raschiz (Codex diplomatic Moraviae, III, s. 200-201). Je uveden v půlce řady svědků. Na listině z roku 1279, kterou se urovnal spor mezi kněžickým farářem Vojslavem a Zdislavou, dcerou Hartliba z Dubu, čteme svědka Kunu z Račic.
1233 poprvé zmíněn Mikul ze Zbraslavi jako svědek na donační listině pro klášter v Louce u Znojma 1252 Mikula ze Zbraslavi se píše z Drnovic, má tedy po sňatku s Eufémií, dědičkou Račic a Drnovic u Vyškova 1255 Ostoj z Račic svěčí na závěti Bočka ze Zbraslavi a Jaroslavic 1262 někdy po tomto roce umírá Mikul, syn prapředka Gerharda 1275 Ješek z Drnovic 1279 Kuna z Račic svědčí kněžickému faráři Vojslavovi a Zdislavě z Dubu 1281 Trojka, vdova po Žibřidovi 1318 Mikula, syn Žibřida a Trojky 1334 daruje Mikuláš za Zbraslavi svůj díl na Zbraslavi brněnským cisterciačkám, manželka Eliška dar stvrzuje 1354 po smrti Mikuláše potvrzuje vdova Eliška, že jí patronace nad farním kostelem ve Zbraslavi (již) nenáleží
Z vladyckého rodu Račického narodili se: kněz Petr z Račic, o němž píše Paprocký: „Léta 1430 zvolen jest na děkanství (kapituly olomucké) Petr z Račic, muž bohabojný, kteréhož Jan, kardinál a arcibiskup pražský potvrdil. Za jeho úřadu r. 1434 v sobotu ve vigilii na Nebevzetí Panny Marie veliké povětří se strhlo a střechu kostelní i s věží pokazilo. On korunoval po smrti Kunráta ze Zvole za biskupa Pavla z Miličina. Zemřel r. 1451 21. Martii.“ Dále z se tohoto rodu narodila Dorota z Račic, abatyše kláštera Pustiměřského a Kateřina, převora kláštera Dalešického.
Ve 14. stol. vyskytují se v Račicích sami členové vladyckého rodu Račického jakožto majitelé zdejšího statku. Rod ten silně se rozmnožil, tak že majetek také velmi byl rozkouskován a členové jeho pak ani celých dvorů nedrželi, nýbrž zhusta jen jednotlivé lány svým majetkem nazývali, často mezi sebou se svářili a soudili.
R. 1407 Mikul z Račic pojistil Petrovi, faráři z Račic, a jeho bratrovi Žibřidovi na 2 lánech 20 kop věna. Roku 1417 Jitka, vdova po Mikulovi z Račic, spolčila se se svým synem Mikulášem na zboží v Račicích.
Po válkách husitských žili ještě bratři knězi Petr a Žibřid. Roku 1436 Žibřid z Račic pohnal Jana z Pernštejna, že mu jeho služebníci pobrali koně v Račicích. Roku 1437 Petr, děkan olomucký, bratra Žibřida z Račic učinil společníkem svého zboží v Račicích a Odunci.
Po smrti bratra Žibřida Petr, děkan olomoucký a kanovník brněnský, prodal r. 1447 Jiřímu, řeč. Bílý z Popic ves Račice s 2 dvory, loukami, pastvinami a patronátem, vyjímajíc lán Vilémův a 1/3 patronátu na tom láně, jak za něho bratr Žibřid (Zeyfried) měl, neponechávaje sobě, ani dětem Žibřidovým, ani Adamovým žádného práva, také věno, které měla Anna (ze Zástřizl, sestra Arkléba z Kunkovic a Zástřizl, provdané poté za Jiřího Bílého z Popic), manželka Žibřidova. Stejnou dobou získal Jiří Bílý z Popic od Mikuláše z Račic vše jeho dědictví po matce Juditě (tj. Jitce), totiž 3 lány v Račicích.
