Příběh rodu Ráčků

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
\\
==== RÁČCI V RAČICÍCH A DRNOVICÍCH U VYŠKOVA ====

//...[[zbraslav|co bylo dřív]]...//

Za první písemnou zmínku Drnovic lze považovat uvedení ve výčtu majetku třebíčského benediktinského kláštera Nanebevzetí P. Marie v roce 1104. Městys Račice dostal své jméno od potoka Rakovce, protékajícího obcí, který byl od nepaměti plný raků. Račice u Vyškova jsou zmíněny poprvé společně s Drnovicemi r. 1220, kdy je vlastnil Hrabišic Kojata z Hněvína Mostu, podstolí Přemysla Otakara I. O sedm let později, nemaje dědice, odkázal (kromě řady dalších odkazů osobám i církvi) svému bratru Všeborovi majetek v Čechách a na Moravě, potažmo dvě moravské sousedící obce, Račice i Drnovice, neteřím, Eufémii a Svatochně / Svatavě z Oseka (narozeným nejspíš někdy po r. 1224), podle pověsti zakladatelkám hradu Račice zbudovaného mezi lety 1275 a 1285 (//Soforinis meis duabus Ewfemie et Swatohne in Morauia Drunowici et Ratsici//).

Roku 1252, tedy o 25 let později, se v rukopise nově zakládaného Źďárského kláštera píše po Drnovicích bratr zakladatele Bočka Mikul, druhorozený syn prapředka Gerharda ze Zbraslavi. Mikul, zakladatel račické linie, si musel vzít za ženu Eufémii, protože víme, že druhá ze sester, Svatava, se provdala za Slavibora, syna Milíče, zakladatele rodu ze Švabenic o erbu čtyř rozletitých střel (Zdroj: e-stredovek.cz). Roku 1255 svědčí na Bočkově závěti Ostoj z Račic, nejspíš syn Mikuláše, umírajícího někdy po roce 1262.

Dále máme v Račicích a Drnovicích doloženy tyto osoby: 1272-1286 Kojata z Drnovic, 1275 Ješek z Drnovic, 1285 Milota z Račic, 1294 Slavibor z Drnovic (Zdroj: Wikipedia, Račické panství). Kojata byl synem Slaviborovým. Kdo z ostatních patřil ke Švabenickým a kdo ke Zbraslavským, není zcela zřejmé. Je možné, že si z počátku společný majetek obě rodiny v průběhu 13. století  rozdělily. Slavibor měl kromě Kojaty ještě druhého syna Viléma, který se ovšem psal po Náměšti, kterou později na úkor bratrance Časty získal. Ottův slovník naučný uvádí, že se po Náměšti psali i potomci Kojaty: //"Slavibor (1234-56) držel Drnovice a zůstavil syny Viléma z Náměště (1254-69) a Kojatu z Drnovic (1269-86), jichž potomci byli páni z Náměště."// (Zdroj: citováno z msgenealogie.wz.cz) 

Je proto možné, že by ostatní výše jmenovaní, Ješek, Milota a Slavibor, patřili k potomkům Mikuláše ze Zbraslavi a Račic. Nicméně je zvláštní, že na Drnovickém panství nejsou jmenování Ostoj z Račic, svědčící roku 1255 na závěti Bočka ze Zbraslavi a Jaroslavic, ani Žibřid ze Zbraslavi a Račic, Mikulův syn a ani Žibřidův syn Mikul ze Zbraslavi a Račic.

A potom bychom tu ještě měli Drnovské z Drnovic (u Lysic, okres Blansko - nicméně i Račice se zakládaly druhé a třetí, existence těchto Drnovic je potvrzena až roku 1353, Zdroj: drnovice.cz), u kterých je jisté, že mají společné předky s pány z Kunštátu, protože mají, stejně jako Račičtí, totožný znak (Zdroj: Wikipedie, Drnovští z Drnovic). Prvního známého člena rodu Drnovských, Jindřicha z Drnovic, listinně doloženého mezi lety 1353 až 1368) si za manžela bere Anna z Kunštátu, prapravnučka prapředka Gerharda ze Zbraslavi.

Krátce před rokem 1312 se zmocnil hradu loupeživý rytíř Friduš z Linavy, který se stal jedním z nejnebezpečnějších a nejobávanějších lapků na Moravě. Když nastoupil  na český trůn nový český panovník Jan Lucemburský, rozhodl se vyhovět prosbám svých poddaných, aby zpupného lapku zajal a potrestal. Roku 1312 vytáhl s početným vojskem k Račicím a hrad oblehl. Hrdé sídlo po několik dnů úspěšně odolávalo útokům rytířů. Nakonec se králi podařilo zmocnit hradu lstí. V dalších letech se postupně vystřídali v držení Račic páni z Lipé, Šternberkové, páni z Kravař, bratři Černohorští z Biskupic, Haugvicové a páni z Petřvaldu.

Více zde: http://racicezamek.webnode.cz/o-nas/
Vytvořte si vlastní stránky zdarma: http://www.webnode.cz

//...[[racice_trebic|a jak to bylo dál]]...//

{{ :zbraslav_erb.jpg?100 |zbraslavští}}