Příběh rodu Ráčků

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
==== PŘÍTOMNOST RÁČKŮ V RAČICÍCH U ŽĎÁRU PODLE J.F. SVOBODY ====

Josef František Svoboda: Novoměstský okres. Brno 1948. Brno 2010.

Račice (S. 571 – 575)

Mikuláš r. 1483 koupil od Žďárského kláštera v Račicích dvůr s desátky, s právem myslivosti a rybaření. 
"V roce 1485 prodal žďárský klášter další pustý dvůr. Majetek v Račicích zakoupil pan Mikuláš, který se zavázal zaplatit 30 kop grošů míšeňských. Nejprve měl zaplatit v hotovosti 15 kop grošů a poté odevzdávat splátky po 5 groších. Kromě toho se nový majitel zavázal cisterciákům odevzdávat roční plat 1 kopy grošů."

Zdroj: MZA Brno, G 10 Sbírka rukopisů, inv. č. 952, f. 30a-b dle Benešová Lenka: //Žďárský klášter v pozdním středověku//

Roku 1505 koupil si Mikuláš z Račic se ženou Barborou doživotně od kláštera Kuníkovský dvůr v křižanovské Olešínce  za hotových 10 kop grošů českých a za 2 slepice  a kopu grošů míšeňských ročního platu.

Držel asi (on nebo syn jeho stejného jména) i nadále zdejší dvůr, protože v roce 1551 nacházíme Mikuláše, dvořáka (majitele hospodářského dvora) z Račic, smírčím ve sporu hornobobrovských Vlachů. Jeho nástupcem byl asi Blaha (Blažej) Ráček, neboť tento račický dvořák provdával roku 1571 dceru Annu za Jakuba Šašovského z Popovic , úředníka kláštera rajhradského. Nevěsta dostala vejpravu a nárok na otcovský podíl. Mezi smluvčími byli David Eybenstaler z Eybenstalu  a Urban Sudický z Modřic , úředník kláštera tišnovského.

Rod Ráčků je v té době také na svobodném dvoře ve Vojetínku : Jan Ráček (majitel dvora ve Vojetínku 1560-85), syn Václav (majitel dvora ve Vojetínku 1586 – 1611) s manželkou Dorotou, Markyta, sestra Dorotina, Vítek Ráčků, který přejímá 1611 dvůr po otci. 

1589 byl dvořák Blažej Ráček z Račic mrtev, po něm následoval asi syn Jan (1607 přichází Jan z Ráčkova mlejna) a pak Prokop. Dvůr s mlýnem pod vsí Branišovem zdědil po otci Pavlovi okolo roku 1630 Šebestián Ráček a držel jej do roku 1640, kdy dvůr předal synu Tomáši Ráčkovi.

Šebestián a Tomáš odepřeli roku 1651 vykonávání manských povinností jako jiní dvořáci a zákupní rychtáři a stěžovali si na klášterní vrchnost u královského tribunálu, odvolávajíce se na staré, asi neplatné výsady . Když však poznali, že by spor nevyhráli a že si proti sobě jen zbytečně popudili vrchnost, podrobili se, vydali opatu Žďárského kláštera staré výsady a reversem se zavázali pod podmínkou ztráty dvora, že budou nadále vykonávat povinnosti, které byly v obnoveném lištu z 20. ledna 1653 vyznačeny.

Ještě roku 1657 nacházíme Šebka dvořáka z Račic s manželkou Zuzanou, ale roku 1666 postupuje dvůr v ceně 200 kop Tomáš dvořák synu Václavovi, po jehož smrti jej odevzdala vdova dvořka Anna synu Karlovi. Ten jej poručil r. 1726 synu Františkovi, po jehož smrti se dvora ujal roku 1760 syn Josef dvořák neb Ráček a roku 1780 jej postoupil synu Františku Ráčkovi, který byl rychtářem.

Když si roku 1771 stěžovali svobodníci na panství žďárském na neobvyklé povinnosti, prokazoval se Josef Ráček listem žďárského opata Jakuba z 26. ledna 1656, jímž opat potvrdil výsady Šebestiána Ráčka a jeho syna Tomáše na dvůr v Račicích.