…co bylo dřív: Ráčci na Zbraslavi a možná i prapředek v Obřanech…

Za první písemnou zmínku Drnovic lze považovat uvedení ve výčtu majetku třebíčského benediktinského kláštera Nanebevzetí P. Marie v roce 1104. Městys Račice dostal své jméno od potoka Rakovce, protékajícího obcí, který byl od nepaměti plný raků. Račice u Vyškova jsou zmíněny poprvé společně s Drnovicemi r. 1220, kdy je vlastnil Hrabišic Kojata z Hněvína Mostu, podstolí Přemysla Otakara I. O sedm let později, nemaje dědice, odkázal (kromě řady dalších odkazů osobám i církvi) svému bratru Všeborovi majetek v Čechách a na Moravě, potažmo dvě moravské sousedící obce, Račice i Drnovice, neteřím, Eufémii a Svatochně / Svatavě z Oseka (pravděpodobně narozeným někdy po roce 1224), podle pověsti zakladatelkám hradu Račice zbudovaného mezi lety 1275 a 1285 (Soforinis meis duabus Ewfemie et Swatohne in Morauia Drunowici et Ratsici).

Roku 1252, tedy o 25 let později, se v rukopise nově zakládaného Źďárského kláštera píše po Drnovicích Mikul, bratr zakladatele Bočka, druhorozený syn prapředka Gerharda ze Zbraslavi. Mikul, zakladatel račické linie, si musel vzít za ženu Eufémii, protože víme, že druhá ze sester, Svatava, se provdala za Slavibora syna Milíče, příslušníka rodu Hrabišiců a zakladatele rodové větve s predikátem ze Švabenic o erbu čtyř rozletitých střel (Zdroj: e-stredovek.cz).

Roku 1255 svědčí na Bočkově závěti Ostoj z Račic, předpokládaný syn Mikuláše (umírajícího někdy po roce 1262). Že by byl Ostoj synem Slavibora, tedy potomek Švábenických, není pravděpodobné. Jako Slaviborovi potomci jsou uváděni Vilém (na listinách uváděný s predikátem z Náměště, zemřel patrně bezdětný) a Kojata (se synem Vilémem II. z Náměšti), viz Ottův slovník naučný: „Slavibor (1234-56) držel Drnovice a zůstavil syny Viléma z Náměště (1254-69) a Kojatu z Drnovic (1269-86), jichž potomci byli páni z Náměště.“ (Zdroj: citováno z msgenealogie.wz.cz)

V Račicích a Drnovicích máme o generaci později doloženy tyto osoby: 1272-1286 Kojata z Drnovic (Švábenický), 1275 Ješek z Drnovic, 1285 Milota z Račic, 1294 Slavibor z Drnovic (Zdroj: Wikipedia, Račické panství). Podle křestních jmen by se ke Švábenickým dal přisoudit i mladší Slavibor (teoreticky možný potomek Viléma II. z Náměště), ale Ješek a Milota museli patřit ke Zbraslavským a být potomky Mikuláše ze Zbraslavi a Račic. Na rozdíl od Zbraslavských známe část příslušníků rodu Hrabišiců od první třetiny jedenáctého století, Milota ani Ješek mezi nimi nejsou, zatímco Ješkové se později nacházejí v rodu pánů z Kunštátu i u Drnovských.

A propos, rod pánů z Drnovic v okresu Blansko, jejichž existence je potvrzena až roku 1353 (Zdroj: drnovice.cz - nicméně i Račice se očividně zakládaly druhé a třetí), kteří mají společné předky s pány z Kunštátu, protože používali totožný znak (Zdroj: Wikipedie, Drnovští z Drnovic), ale o nichž se netuší, jakým způsobem byli se Zbraslavským rodem spřízněni. Prvního známého člena rodu Drnovských, Jindřicha z Drnovic, listinně doloženého mezi lety 1353 až 1368, si za manžela bere Anna z Kunštátu, prapravnučka prapředka Gerharda ze Zbraslavi. Drnovice u Vyškova by rozrod Drnovských vysvětlily a navázaly na rodovou linii Mikula ze Zbraslavi a Račic.

Krátce před rokem 1312 se zmocnil hradu Račic loupeživý rytíř Friduš z Linavy, který se stal jedním z nejnebezpečnějších a nejobávanějších lapků na Moravě. Když nastoupil na český trůn nový český panovník Jan Lucemburský, rozhodl se vyhovět prosbám svých poddaných, aby zpupného lapku zajal a potrestal. Roku 1312 vytáhl s početným vojskem k Račicím a hrad oblehl. Hrdé sídlo po několik dnů úspěšně odolávalo útokům rytířů. Nakonec se králi podařilo zmocnit hradu lstí. V dalších letech se postupně vystřídali v držení Račic páni z Lipé, Šternberkové, páni z Kravař, bratři Černohorští z Biskupic, Haugvicové a páni z Petřvaldu.

Formulujme tedy další hypotézu: rod Drnovských z Drnovic vznikl jako rozrod pánů ze Zbraslavi ve třetí či čtvrté generaci. Protože páni ze Zbraslavi v Račicích a Drnovicích hledali novou základnu stejně, jako si je budovali ostatní příbuzní z rozrodu ve druhé generaci (Bočkovi potomci v Obřanech a Jaroslavicích, Kunovi potomci na Kunštátě a v Jevišovicích), snažili se s i Račičtí s nimi držet krok - a to nejenom jejich majetku nepřiměřenými dary církvi (které jsou dobře doložené), tak i budováním nové rodové základny. Proto také Švábenické, potomky Slavibora pocházející ze severních Čech, kteří se na Moravě dosud nestihli usadit, z Račic a Drnovic vyplatili. Potomci Mikuláše ze Zbraslavi a Račic v kolonizovaném území nedaleko Kunových Jevišovic založili a budovali nové Račice, nedaleko Kunštátu potom nové Drnovice. Nicméně výdaje bez příjmů ve službách panovníka, kterými se Mikulovi potomci snažili držet krok se svými Zbraslavskými příbuznými, je vyčerpaly natolik, že byli nuceni Račice a Drnovice u Vyškova včetně budované tvrze na Račicích vzdát a stáhnout se do nově kolonizovaných Račic a Drnovic.

…a jak to bylo dál: Ráčci v Račicích u Hrotovic…