Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- kompaktni [2018/12/17 17:59] – ame
+++ kompaktni [2022/05/25 13:17] (aktuální) – odstraněno ame
@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-\\
-==== KOMPAKTNÍ RODOKMEN RÁČKŮ Z RAČIC ====
-Roku 1222 je poprvé uváděn Gerhard ze Zbraslavi jako svědek na velkém imunitním privilegiu českého krále Přemysla Otakara I., určenému řádu německých rytířů.
-//**Roku 1222 nachází svůj genealogický počátek celá řada moravských šlechtických rodů. Tehdy totiž po smrti markrabího Vladislava Jindřicha převzal úřadování český tým kancelistů zvyklých již po západním vzoru užívat u jmen šlechticů predikáty.**//
-Roku 1234 je jmenován jako beneficiář přerovský (přerovský hrad náležel do raně středověké moravské hradské soustavy) a v letech 1236-1240 jako kastelán olomoucký.
-//**Roku 1241 je Olomouc krátce obléhána Mongoly/Tatary.**//
-Gerhard měl pět dětí (i když se ve starší literatuře hovoří i o dalších potomcích). Prvorozený Boček již svým jménem napovídá, že jeho matka nepřežila porod (byl vyňat z boku). Psal se po Jaroslavicích a Zbraslavi a byl otcem Gerharda ze Zbraslavi a Obřan (1261-1291), který založil v blízkosti Brna hrad Obřany. Mikul ze Zbraslavi byl tedy prvním potomkem druhé Gerhardovy manželky a byl zakladatelem linie, která se psala po Zbraslavi a Račicích. Další jeho syn Kuna ze Zbraslavi a Kunštátu se stal zakladatelem kunštátské linie (a tudíž prapředkem Jiřího z Poděbrad). Čtvrtý Gerhardův syn Smil ze Zbraslavi a Střílek byl v roce 1256 brumovským purkrabím a jediná Gerhardova dcera Žofie se stala manželkou Bohuše z Drahotuš.
-Roku 1252 je Mikul psán po Drnovicích, a to na rukopisu Źďárského kláštera, zakládaného v tom roce Mikulovým bratrem. Drnovice u Vyškova společně se sousedícími Račicemi zdědily roky 1227 sestry Ofka a Svatochňa (//Soforinis meis duabus Ewfemie et Swatohne in Morauia Drunowici et Ratsici//) po svém bezdětném strýci, Hrabišici Kojatovi z Hněvína Mostu. Roku 1255 svědčí na závěti Bočka, nejstaršího Mikulova bratra, Ostoj z Račic, pravděpodobně Mikulův syn. (V roce 1314 nacházím v Jevišovicích svědčit Ostoje z Černína: CDM VI. s. 54.)
-Račice u Hrotovic v okrese Třebíč jsou listinně doloženy teprve v roce 1271, kdy Artleb z Myslibořic, chystaje se na výpravu do Uher, poručil ve své závěti na stavbu (opus) kostela v Račicích 2 kopy grošů. Kostel dostal zasvěcení svatému Václavu, stará obecní pečeť měla ve znaku špičatou dřevěnou kapličku, nad ní nápis: RAZIZ, dole otevřený věnec.
-Zde se vladycký rod z Račic pohybuje až do půlky 15. století. Rod byl rozvětvený, majetek rozkouskovaný, jednotliví příslušníci rodu Račických se mezi sebou i s okolními hojně soudili. Račičtí se prosadili pouze v církevní kariéře: Petr z Račic byl léta páně 1430 zvolen na děkanství kapituly olomucké, on korunoval po smrti Kunráta ze Zvole za biskupa Pavla z Miličina. Dále Dorota z Račic, abatyše kláštera Pustiměřského a Kateřina, převora kláštera Dalešického.
-Roku 1407 zde nacházíme bratry Mikula, Petra (pozdějšího olomouckého děkana) a Žibřida, o 10 let později Mikulovu vdovu Jitku s nezletilým synem Mikulášem. Roku 1447, po smrti Žibřida, prodává svůj podíl na Račicích stejnému kupci jak strýc Petr, tak synovec Mikuláš.
-Ve stejném roce přebírá Jiří z Poděbrad a Kunštátu, potomek Gerharda ze Zbraslavi, příslušník kunštátské větve téhož rodu a hejtman všech východočeských krajů, patronát nad Žďárským klášterem, který se začíná pomalu sbírat z hospodářského propadu způsobeného husity v první polovině 15. století. Jiří o rok později obsazuje Prahu, čtyři roky na to Tábor, spravuje země Koruny české nejprve v zastoupení nezletilého nástupce trůnu, Ladislava Pohrobka, po dobu jeho vlády i v době bezvládí, která předčasné smrti mladého krále následovala. Poté je stavy zvolen za krále.
-Posouváme se na sever, k Račicím u Žďáru. Na území dnešní obce založil žďárský klášter hospodářský dvorec, tzv. grangii. V okolí dvorce začala v první polovině 15. století postupně vznikat obec Račice. První písemná zmínka o obci je ve žďárském urbáři z r. 1462 pod nápisem Racsize ves.
-Pan Mikuláš se vynořuje roku 1483, kdy od Žďárského kláštera odkupuje společně se ženou Barborou za 30 kop míšeňských grošů a za kopu ročního platu klášteru dvůr s desátky, s právem myslivosti a rybaření. Pravděpodobně se již jedná o vnuka Jitky a Mikula, neboť roku 1505 koupil si tento Mikuláš z Račic se ženou Barborou doživotně od kláštera Kuníkovský dvůr v křižanovské Olešínce za hotových 10 kop grošů českých a za 2 slepice a kopu grošů míšeňských ročního platu.
-Račice u Žďáru spadají do farnosti Bobrová, založené pravděpodobně jedním z prvních kolonizátorů zdejší oblasti, Přibyslavem z Křižanova. Jeho zeť Boček z Obřan (nejstarší ze Zbrasolavských bratrů) založil roku 1252 žďárský klášter a věnoval mu mimo jiné i desátky z Bobrové. Část Bobrové zdědila sestra Bočkovy manželky Eliška Křižanova. Její druhý manžel Hrabiš ze Švábenic se psal později "z Bobrové" a v Bobrové sídlil. Eliška pravděpodobně darovala tuto část osady (Dolní Bobrovou) žďárskému klášteru cisterciáků, zbývající část (Horní Bobrová) zůstala v majetku dědiců Přibyslava z Křižanova.
-Ještě chvilku u Hrabiše, syna Idika Švábenice zůstaňme. Idik to totiž byl, kdo si vzal druhou z dědiček Račic a Drnovic u Vyškova, a on to také byl, kdo se po její smrti oženil s Markétou, dcerou (svaté) Zdislavy z Lemberka, prostřední ze sester Křižanových.
-Totožnost Mikulášova rodu usadivšího se v Račicích u Žďáru s Račickými od Třebíče naznačují také následující události: v roce 1551 nacházíme Mikuláše, dvořáka (majitele hospodářského dvora) z Račic, smírčím ve sporu hornobobrovských Vlachů (stavitelů dolnobobrovského kostela..?), z čehož můžeme směle soudit na znalost cizího jazyka. O 2O let později provdával Blaha (Blažej) Ráček dceru Annu za Jakuba Šašovského z Popovic, úředníka kláštera rajhradského. Mezi smluvčími byli David Eybenstaler z Eybenstalu a Urban Sudický z Modřic, úředník kláštera tišnovského.
-Rod Ráčků je mezi lety 1560 a 1611 také na nedalekém svobodném dvoře ve Vojetínku. Před rokem 1607 Ráčci v Račicích zakládají ná Ráčkově  potoce mlýn.