Toto je starší verze dokumentu!
RÁČCI V RAČICÍCH, FARNOST KRHOV
Račice skrovná vesnička ležící 3 km západně od Hrotovic na pravé straně silnice, která vede do Myslibořic ve výši 435 m. Ves pozůstává hlavně ze 4 uliček, kde se sbíhají, tam stojí starobylý, kdysi farní kostel. Náves není žádná. Domy jen některé stojí těsně u sebe, obráceny jsou do vsi nejvíce průčelím a stavěny z tvrdého materiálu. Grunty jsou uvnitř, po krajích stojí chalupy. Gruntů (lánů) jest jen 8, a to 3 z nich jsou rozděleny na dvé, ostatek jsou chalupníci s několika měřicemi pole. I starý kroj i svérázný nábytek vyhynul. Uprostřed vesnice na starém hřbitově stojí starožitný kostel sv. Václava, jehožto základ sahá do konce XIII. Století. Artleb z Myslibořic, chystaje se r. 1271 na výpravu do Uher, poručil ve své závěti na stavbu (opus) kostela v Račicích 2 kopy gr. Kostel zachoval v presbytáři čistě gotický sloh, v kostele jsou 2 oltáře a náleží mu starý gotický kalich. Na věži visí 2 staré zvony, větší 6 centů těžký z r. 1491 s nápisem: Tento zvon jest ulitý ke cti a chvále Pánu Bohu a svatému Václavovi Léta Božího MCCCCLXXXXI, menší jest bez nápisu. Stará pečeť měla ve znaku špičatou dřevěnou kapličku, nad ní nápis: RAZIZ, dole otevřený věnec. (Zdroj: hrotovicko.cz/racice)
Z roku 1252 pochází jedna z prvních zmínek o Račicích, kdy na základní listině kláštera Hradišťského u Znojma jsou mezi základním majetkem uvedeny také 2 louky (duo prata) u Račic. Krátce nato, 16. ledna roku 1255 svědčí na závěti Bočka ze Zbraslavi a Jaroslavic, purkrabího znojemského a hraběte z Perneggu, kterou pořídil pro klášter Žďárský, mimo jiné Oztoi de Raschiz (Codex diplomatic Moraviae, III, s. 200-201). Je uveden v půlce řady svědků. Na listině z roku 1279, kterou se urovnal spor mezi kněžickým farářem Vojslavem a Zdislavou, dcerou Hartliba z Dubu, čteme svědka Kunu z Račic.
1256 Ostoj z Račic svěčí na závěti Bočka ze Zbraslavi a Jaroslavic
Z vladyckého rodu Račického narodili se: kněz Petr z Račic, o němž píše Paprocký: „Léta 1430 zvolen jest na děkanství (kapituly olomucké) Petr z Račic, muž bohabojný, kteréhož Jan, kardinál a arcibiskup pražský potvrdil. Za jeho úřadu r. 1434 v sobotu ve vigilii na Nebevzetí Panny Marie veliké povětří se strhlo a střechu kostelní i s věží pokazilo. On korunoval po smrti Kunráta ze Zvole za biskupa Pavla z Miličina. Zemřel r. 1451 21. Martii.“ Dále z se tohoto rodu narodila Dorota z Račic, abatyše kláštera Pustiměřského a Kateřina, převora kláštera Dalešického.
Ve 14. stol. vyskytují se v Račicích sami členové vladyckého rodu Račického jakožto majitelé zdejšího statku. Rod ten silně se rozmnožil, tak že majetek také velmi byl rozkouskován a členové jeho pak ani celých dvorů nedrželi, nýbrž zhusta jen jednotlivé lány svým majetkem nazývali, často mezi sebou se svářili a soudili.
R. 1407 Mikul z Račic pojistil Petrovi, faráři z Račic, a jeho bratrovi Žibřidovi na 2 lánech 20 kop věna. Roku 1417 Jitka, vdova po Mikulovi z Račic, spolčila se se svým synem Mikulášem na zboží v Račicích.
Po válkách husitských žili ještě bratři knězi Petr a Žibřid. Roku 1436 Žibřid z Račic pohnal Jana z Pernštejna, že mu jeho služebníci pobrali koně v Račicích. Roku 1437 Petr, děkan olomucký, bratra Žibřida z Račic učinil společníkem svého zboží v Račicích a Odunci.
Po smrti bratra Žibřida Petr, děkan olomoucký a kanovník brněnský, prodal r. 1447 Jiřímu, řeč. Bílý z Popic ves Račice s 2 dvory, loukami, pastvinami a patronátem, vyjímajíc lán Vilémův a 1/3 patronátu na tom láně, jak za něho bratr Žibřid (Zeyfried) měl, neponechávaje sobě, ani dětem Žibřidovým, ani Adamovým žádného práva, také věno, které měla Anna (ze Zástřizl, sestra Arkléba z Kunkovic a Zástřizl, provdané poté za Jiřího Bílého z Popic), manželka Žibřidova. Stejnou dobou získal Jiří Bílý z Popic od Mikuláše z Račic vše jeho dědictví po matce Juditě (tj. Jitce), totiž 3 lány v Račicích.
