Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- racice_vyskov [2022/05/25 08:15] – ame
+++ racice_vyskov [2022/05/25 08:26] – ame
@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 Za první písemnou zmínku Drnovic lze považovat uvedení ve výčtu majetku třebíčského benediktinského kláštera Nanebevzetí P. Marie v roce 1104. Městys Račice dostal své jméno od potoka Rakovce, protékajícího obcí, který byl od nepaměti plný raků. Račice u Vyškova jsou zmíněny poprvé společně s Drnovicemi r. 1220, kdy je vlastnil Hrabišic Kojata z Hněvína Mostu, podstolí Přemysla Otakara I. O sedm let později, nemaje dědice, odkázal (kromě řady dalších odkazů osobám i církvi) svému bratru Všeborovi majetek v Čechách a na Moravě, potažmo dvě moravské sousedící obce, Račice i Drnovice, neteřím, Eufémii a Svatochně / Svatavě z Oseka (pravděpodobně narozeným někdy po roce 1224), podle pověsti zakladatelkám hradu Račice zbudovaného mezi lety 1275 a 1285 (//Soforinis meis duabus Ewfemie et Swatohne in Morauia Drunowici et Ratsici//).
-Roku 1252, tedy o 25 let později, se v rukopise nově zakládaného Źďárského kláštera píše po Drnovicích bratr zakladatele Bočka Mikul, druhorozený syn prapředka Gerharda ze Zbraslavi. Mikul, zakladatel račické linie, si musel vzít za ženu Eufémii, protože víme, že druhá ze sester, Svatava, se provdala za Slavibora, syna Milíče, příslušníka rodu Hrabišiců a zakladatele rodové větve s predikátem ze Švabenic o erbu čtyř rozletitých střel (Zdroj: e-stredovek.cz). Roku 1255 svědčí na Bočkově závěti Ostoj z Račic, možná syn Mikuláše, umírajícího někdy po roce 1262. Že by byl Ostoj synem Slavibora, tedy potomek Švábenických, není pravděpodobné - viz níže, Jako Slaviborovi potomci jsou uváděni Vilém (na listinách uváděný s predikátem z Náměště, zemřel patrně bezdětný) a Kojata (se synem Vilémem II. z Náměšti). Ottův slovník naučný uvádí, že se po Náměšti psali i potomci Kojaty: //"Slavibor (1234-56) držel Drnovice a zůstavil syny Viléma z Náměště (1254-69) a Kojatu z Drnovic (1269-86), jichž potomci byli páni z Náměště."// (Zdroj: citováno z msgenealogie.wz.cz)
+Roku 1252, tedy o 25 let později, se v rukopise nově zakládaného Źďárského kláštera píše po Drnovicích Mikul, bratr zakladatele Bočka, druhorozený syn prapředka Gerharda ze Zbraslavi. Mikul, zakladatel račické linie, si musel vzít za ženu Eufémii, protože víme, že druhá ze sester, Svatava, se provdala za Slavibora syna Milíče, příslušníka rodu Hrabišiců a zakladatele rodové větve s predikátem ze Švabenic o erbu čtyř rozletitých střel (Zdroj: e-stredovek.cz).
-V Račicích a Drnovicích máme doloženy tyto osoby: 1272-1286 Kojata z Drnovic (//Švábenický//), 1275 Ješek z Drnovic, 1285 Milota z Račic, 1294 Slavibor z Drnovic (Zdroj: Wikipedia, Račické panství). Podle křestních jmen by se ke Švábenickým dal přisoudit i mladší Slavibor (teoreticky možný potomek Viléma II. z Náměště), ale Ješek a Milota museli patřit ke Zbraslavským a být potomky Mikuláše ze Zbraslavi a Račic. Na rozdíl od Zbraslavských známe část příslušníků rodu Hrabišiců od první třetiny jedenáctého století, Milota ani Ješek mezi nimi nejsou, zatímco Ješkové se později nacházejí v rodu pánů z Kunštátu i u Drnovských.
+Roku 1255 svědčí na Bočkově závěti Ostoj z Račic, možná syn Mikuláše, umírajícího někdy po roce 1262. Že by byl Ostoj synem Slavibora, tedy potomek Švábenických, není pravděpodobné. Jako Slaviborovi potomci jsou uváděni Vilém (na listinách uváděný s predikátem z Náměště, zemřel patrně bezdětný) a Kojata (se synem Vilémem II. z Náměšti), viz Ottův slovník naučný: //"Slavibor (1234-56) držel Drnovice a zůstavil syny Viléma z Náměště (1254-69) a Kojatu z Drnovic (1269-86), jichž potomci byli páni z Náměště."// (Zdroj: citováno z msgenealogie.wz.cz)
-A propos, rod pánů z Drnovic (u Lysic, okres Blansko - nicméně i Račice se zakládaly druhé a třetí, existence těchto Drnovic je potvrzena až roku 1353, Zdroj: drnovice.cz), ukteří mají společné předky s pány z Kunštátu, protože používali (stejně jako Račičtí) totožný znak (Zdroj: Wikipedie, Drnovští z Drnovic). Prvního známého člena rodu Drnovských, Jindřicha z Drnovic, listinně doloženého mezi lety 1353 až 1368) si za manžela bere Anna z Kunštátu, prapravnučka prapředka Gerharda ze Zbraslavi.
+V Račicích a Drnovicích máme o generaci později kromě Ostoje doloženy tyto osoby: 1272-1286 Kojata z Drnovic (//Švábenický//), 1275 Ješek z Drnovic, 1285 Milota z Račic, 1294 Slavibor z Drnovic (Zdroj: Wikipedia, Račické panství). Podle křestních jmen by se ke Švábenickým dal přisoudit i mladší Slavibor (teoreticky možný potomek Viléma II. z Náměště), ale Ješek a Milota museli patřit ke Zbraslavským a být potomky Mikuláše ze Zbraslavi a Račic. Na rozdíl od Zbraslavských známe část příslušníků rodu Hrabišiců od první třetiny jedenáctého století, Milota ani Ješek mezi nimi nejsou, zatímco Ješkové se později nacházejí v rodu pánů z Kunštátu i u Drnovských.
+A propos, rod pánů z Drnovic v okresu Blansko, jejichž existence je potvrzena až roku 1353 (Zdroj: drnovice.cz - nicméně i Račice se očividně zakládaly druhé a třetí), kteří mají společné předky s pány z Kunštátu, protože používali totožný znak (Zdroj: Wikipedie, Drnovští z Drnovic), ale o nichž se netuší, jakým způsobem byli se Zbraslavským rodem spřízněni. Prvního známého člena rodu Drnovských, Jindřicha z Drnovic, listinně doloženého mezi lety 1353 až 1368, si za manžela bere Anna z Kunštátu, prapravnučka prapředka Gerharda ze Zbraslavi. Drnovice u Vyškova by rozrod Drnovských vysvětlil a navázal na rodovou linii Mikula ze Zbraslavi a Račic.
 Krátce před rokem 1312 se zmocnil hradu Račic loupeživý rytíř Friduš z Linavy, který se stal jedním z nejnebezpečnějších a nejobávanějších lapků na Moravě. Když nastoupil  na český trůn nový český panovník Jan Lucemburský, rozhodl se vyhovět prosbám svých poddaných, aby zpupného lapku zajal a potrestal. Roku 1312 vytáhl s početným vojskem k Račicím a hrad oblehl. Hrdé sídlo po několik dnů úspěšně odolávalo útokům rytířů. Nakonec se králi podařilo zmocnit hradu lstí. V dalších letech se postupně vystřídali v držení Račic páni z Lipé, Šternberkové, páni z Kravař, bratři Černohorští z Biskupic, Haugvicové a páni z Petřvaldu.